Nová doba

Svoboda. Svoboda vyjádřená a projevená vlastním žitím a názory. Je součástí života od nepaměti. Je součástí duše a ducha. Je jeho vlastností a darem. Lidská duše má mnoho vlastností a ctností. Všichni jich však máme několik společných. Mezi společné patří svoboda. Kam se ale poděla? Kde zůstala skrytá, neobjevená? Lidské bytí má mnoho aspektů a rozměrů. Nemohu a nebudu se všemi zabývat. Jen některými, jen z určitého úhlu. To mi, prosím, promiňte.

     Chtěla bych se tudíž zamyslit nad osobní svobodou. Na to, zda je člověk schopen si osobní svobodu dovolit. (Něco málo k tomu jsem již vyjádřila v komentáři k volbám.)

     Je nová doba. Je to dokonce cítit ve vzduchu. Mnozí už to ví. A mnohým se nechce jednat svobodně. Možná to neumí, za ta léta již přivykli k určitému stereotypu, možná dostali přes prsty a vzdali to, možná je to pro někoho pohodlnější, možná, že někteří nechtějí, aby je to bolelo, což se může stát. Kamarádka mi řekla krásný příměr: „V lese se už nikdo neschová. Teď už musí být vidět jednotlivé stromy.“

      Chápete to?! Že to není snadné?! Není. Ale jde to. Chceme přece jiný, lepší svět, společnost. My „naivisti či utopisti“, jak byste nás mnozí možná označili, dokonce vidíme společnost bez peněz. Cesta, která nás čeká a na které se teď nacházíme jako jednotlivci, jenž  jsou součástí národa a celé planety, je cesta přerodu a přechodu k té láskyplnější formě bytí. A na této cestě, která právě začala, stojí jedna z prvních zkoušek i na nás. Projevit svobodu. (Volby už něco naznačili, neztrácejme však naději.)

     „Ale jak?! Co tím pořád myslí?! Proč to pořád omílá?!“

     Mám na mysli svobodu srdce a svobodu volby, se kterou se pojí zodpovědnost. Nemusíme být neustále manipulováni kýmkoli a jakkoli! Média jsou v tomto fakt „dobrá“. Umí vše zaonačit tak, že se vzbuzuje u lidí strach v podstatě udělat cokoli i samostatně. Samá vražda, samý podvod, samá neštěstí, jen ty „pravé“ názory a „rovnocenná“ zpravodajství. Zase příklad z voleb: jeden hoch nechtěl, aby jeho hlas zapadl. (taktika, v podstatě logická, tudíž dopředu nasměrována, s předpokládaným vítězstvím určeného) A tak hoch volil někoho jiného. I to je svobodná volba. Tady spíše zapracovala „logika“ a ego než otevřené srdce. To není kritika, to je příklad. Na příkladech a vlastních zkouškách rosteme a i na chybách druhých se poučíme. O co jde? Najít ten pravý a čistý pocit svobody. Bez vedlejších vlivů. Beze strachu si stát za svým názorem a rozhodnutím a tím také za něj nést zodpovědnost.

     Po mých osobních zkušenostech říkám, že najít tuto cestu, je jako kráčet po nitce nad propastí. Krok mimo vpravo – spadneš do ega, krok mimo vlevo, - spadneš do nejistoty a nedůvěry v sebe sama. Kdo však přijde na to, jak kráčet po takovéto nitce, ten zažije a zažívá to, kvůli čemu jsme všichni tady. Najít sebe sama. Najít vlastní rozměr, najít a svobodně se rozhodnout, kam vložím svou práci, svůj um, schopnosti, kreativitu. Kde se uplatním a jak pomůžu svému okolí, národu, planetě. Jsme tu každý za sebe a vzájemně si pomáháme různými lekcemi, zkouškami a nepochopeními. V konečném důsledku ale přispíváme k tomu, jak se žije ve společnosti lidí tady na planetě Zemi. Pracujeme tudíž pro celek a spolupracujeme vcelku. A ta doba, kdy by člověk mohl a měl najít svou vlastní svobodu srdce, nastala.

     Myslím, že k tomu budeme všichni vedeni tak, abychom to, i přes někdy bolestivé zkoušky, zvládli. Nikdo se již brzy nebude moci schovat v lese. Každý strom bude vidět. Tím se také od sebe můžeme učit, tím se posuneme ve svém vývoji blíže ke svobodě, k sobě samému, ke své podstatě, k člověčenství, k Boží jiskře v nás.