Rozjímání o hledání

Jak krásná je lidská duše! Utkaná z nejjemnějších vlákének třpytících se ve Světle.

Ten nádherný pocit zrodu naší (myslím tím lidské) duše nevymizí nikdy. Jen ho můžeme

zasunout hlouběji do sebe, přikrýt ho starostmi, bolestí, lpěním, závislostí na čemkoli,

zlobou, nenávistí, nedůvěrou sám k sobě.

    Pod tím to vším může být naše duše schovaná a my se cítíme bezradní. Neumíme si

poradit s běžným životem, který se může jevit jako velmi obtížný už i s nesnesitelnými

společenskými podmínkami. Je těžké v této chvíli si ten prvotní láskyplný pocit naší duše

vybavit. Není to ale neuskutečnitelné. Vždyť ho stále hledáme. Hledáme ho všude, kde se dá.

Hledáme ho většinou mimo nás. U druhých. "Řekněte mi, jak to bude se mnou dál? Kdy už

budu mít šťastné období?,...", může znít dotaz na odborníka.

 A odborník poradí. Proč ne. Ale co my? Budeme čekat, až to přijde? Až se na nás štěstí usměje?

Dokdy?

Není nasnadě hledat i řešení a nečekat? 

Vezměme odpovědnost za svůj život do svých rukou! Nikdo jiný to za nás nemůže udělat.

Každý jsme tu sám za sebe, ať se nám to líbí nebo ne. Sám za sebe neznamená sobecké

přemýšlení o sobě, neznamená to bezohlednost.

Pojďme najít radu pro sebe v sobě, ve svém srdci. Může se zdát, že je to samozřejmé,

ale mnoho lidí si své srdíčko uzavřelo pod tíhou "svých" okolností a neslyší jeho rady, jeho vedení.

Někdy také chybí odvaha si připustit, že to, co slyšíme a máme ve svém srdíčku, je to nejlepší

pro nás. Někdy se za to sami před sebou stydíme, připadá nám to jako bláznivý a nerealizovatelný

nápad. Ale co když?

Když nastoupíme cestu svého srdce v lásce a s láskou, opět pocítíme krásu třpytící se naší duše!